Otec Ottilie, nazývané také Tilly, Wilhelm von Faber tragicky zemřel ve věku 42 let. Jeho brzké úmrtí zmařilo naděje Lothara von Fabera, Wilhelmova otce, na předání své celoživotní práce mužskému dědici. Po Wilhelmovi zůstali tři dcery a právě nejstarší dcera, baronka Ottilie von Faber, se později stává dědičkou společnosti.   

Když v roce 1896 zemřel také Lothar von Faber, řízení společnosti A.W. Faber se zprvu ujala jeho žena, vdova a baronka Ottilie. Předchozí způsob řízení společnosti dle vůle Lothara byl zachován ,,... protože jsem pevně přesvědčen, že zaměstnanci, kteří se podrobně seznámili se zásadami, které zastupuji, je budou i nadále dodržovat ve prospěch celkového růstu společnosti v budoucnosti “. 

Nejstarší Lotharova vnučka Ottilie, které bylo v té době pouhých 19 let, se stala první dědičkou rozsáhlého majetku rodinné společnosti.

Vdova Ottilie von Faber měla velkou radost, když se její vnučka Ottilie provdala v roce 1898 za hraběte Alexandra zu Castell-Rüdenhausena (1866-1928). „První radostná událost za mnoho let, paprsek světla v životě rodiny Faberů.“  Napsala do svého deníku vdova Ottilie von Faber.

Lothar von Faber ještě před svou smrtí stanovil, že jméno „Faber“ musí být zachováno, pokud se dědička společnosti provdá. Když se tedy baronka Ottilie provdala za hraběte Alexandra zu Castell-Rüdenhausena, vzniklo nové rodinné příjmení Faber-Castell.

Lotharova vdova Ottilie byla velmi spokojená s manželem své vnučky, protože v hraběti Alexandrovi našla toho, „kdo přijímá zodpovědnost, s nímž lze konzultovat dobro celku, ruku v ruce, stejně snadno, jak by to bylo možné u mého syna“. V roce 1900 ho přijala za partnera ve společnosti a přenechala mu vedení celé společnosti. Po její smrti, v roce 1903, její vnučka hraběnka Ottilie zdědila společnost a její muž Alexander, jako partner společnosti, zůstal i nadále ve funkci generálního ředitele.

První světová válka v letech 1914-1918 přinesla hluboké sociální a politické změny. Světový řád, kterému zejména v Německu stále dominovala šlechta, se zhroutil. Počáteční válečné nadšení se brzy změnilo ve zklamání. Když vypukla válka, hrabě Alexander se musel přestěhovat do Belgie a jen zřídka kdy měl příležitost navštívit svoji ženu Ottilii, která zůstala ve Steinu u Norimberku. Dlouhé odloučení vztahu nepřálo a postupně nastalo vzájemné odcizení. „Vnímám, že naše vzájemné pocity už nejsou stejné“, napsal Alexander. 

Když se Ottilie zamilovala do Filipa Freiherra von Brand zu Neidstein, požádala Alexandra o rozvod: „Drahý Alexandře! Dnes k tobě přicházím s velkou prosbou. Dej mi svobodu.“

Po rozvodu s Ottilií se hrabě Alexander stal jediným vlastníkem společnosti. V roce 1920 se oženil s hraběnkou Margitou von Zedtwitz a v roce 1922 se jim narodil syn Radulf. Rok před smrtí hrabě Alexander znovu přijal své rodné jméno zu Castell-Rüdenhausen. Zemře v roce 1928 ve věku 62 let. Jako místo svého posledního odpočinku si zvolil sídlo ve Schwanbergu poblíž Castellu.